Co pro tebe znamená clinic?
Pro mne je to především životní styl.
Jak jsi se k tomu dostala?
Už od dětství jsem měla veliký strach z nemocnic a lékařů. Strach tak velký, že jsem se dokonce bála jít kolem zdí nemocnice. Postupně jsem zjistila, že jsem submisivní a že mne role pacientky svým způsobem i přitahuje. Byl to velký vnitřní boj. Na jedné straně ve mne ordinace vzbuzovala až posvátnou hrůzu, na druhé straně v tom bylo něco vzrušujícího, toiha poddat se. Časem jsem hledala na internetu a našla podobně smýšlející lidi.
Takže jsi se seznámila s lidmi z Klinického klubu.
Slovo "klub" je možná až moc nadnesené. Jsme jen parta kamarádů. Zpočátku tam byl nápad z toho udělat něco jako fungující klub, nyní ale už vidíme, že stačí, když o sobě víme. Kontaktujeme se a setkáváme i spolu navzájem, nejen v rámci "klubových schůzek" pokud tedy něco takového vůbec existuje. Parta kamarádů je asi nejvýstižnější název.
Kdo je tedy v tomto klubu?
Pár pacientů a pár zdravotníků
Lékaři také
Ano.
Co vás drží pohromadě?
Společný zájem s vzájemná důvěra.
Vrátím se k tomu životnímu stylu, jak jsi to myslela?
Někdo chodí v sobotu do wellnessu, na masáže, jiný do čajovny. Já si zajdu na vyšetření. Nyní se to promítá do celého mého života. Snažím se žít zdravě a cvičím, jako mnoho dalších lidí. Navíc chodím na vitamínové injekce, pravidelné odběry krve a různá vyšetření v rámci klubu.
Jak je možné se do klubu dostat?
Není možné někde podat přihlášku a čekat. Je třeba kontaktovat členy a pak s nimi komunikovat. Po nějaké době komunikace následuje osobní setkání. Ta dlouhá komunikace je důležitá, během ní zjistíme, zda se jedná o vážného zájemce a co od něj můžeme čekat. Nemáme zájem o zvědavce nebo o ty, co to za chvíli přestane bavit. Také nechceme někoho, kdo v tom hledá jakýkoliv prospěch.
Když jsme u toho: jaký prospěch z toho můžeš ještě mít?
Tak kromě určitého sebepoznání, uvolnění, a upřímně i erotické inspirace jsem pod neustálým dohledem. Naučila jsem se spoustu věcí o zdraví, zdravém životním stylu, poznání nemocí atd.. Kdybych byla obyčejnou pacientkou, tak jsem odkázána na veřejné zdravotnictví. To znamená třeba o víkendu čekat na pohotovosti 6 hodin, než se na tebe podívá uhoněný mladý nezkušený doktor. Takhle se v případě potíží obracím na naše "klubové" lékaře, a to je o něčem jiném.
Submisivní nastavení a v minulosti panický strach z ordinací, to mi připomíná cosi z Freuda
Ano, u mně to tak určitě je. Ale není to tak jednobarevné. Vnímám určitou poetiku lékařského prostředí. Vyvolává to ve mě celou plejádu pocitů, erotická fascinace je pouze jedním z nich. Výhodou klubu je to, že se k těmto pocitům mohu otevřeně přiznat. Prostředí je tam zcela bezpečné a tak se mohu svěřit, že jsem sexuálně vzrušená při odběru krve. Dříve jsem měla pacinkou hrůzu z odběru a přitom mne vzrušovala představa jej prožít. Než abych něco sama zkoušela, prožiji si to v klubu, kde dohlédnou opravdoví zdravotníci na to, aby nenastaly nějaké komplikace.
A prostředí je v klubu natolik bezpečné, že sexuální vzrušení nemusíš skrývat?
Ano.
Takže teoreticky můžeš při vyšetření prožít orgasmus a nikomu to nevadí
Ano.
Jak si to mohu představit?
Hlavně si to nepředstavuj jako nějaký skupinový sex. Všechno se odehrává na patřičné společenské úrovni. Pokud jsem příliš vzrušená, požádám lékaře nebo sestru o uvolnění. Sednu si do gynekologického křesla nebo lehnu na lehátku, lékař pak udělá pár odborných manipulací, já si zakřičím při orgasmu, změří mi tlak a odpočinu si. Jako relaxace je to dokonalé. A tohle je v reálném zdravotnictví tabu. Ani nejlepší zdravotní pojišťovna to neplatí.
