Už od mala ve mne injekce vyvolávala strach, obavu, ale i vzrušení. Pokaždé jsem ji prožívala s určitou pokorou a vzrušením. Co jsem ale nemusela byl odběr krve. Pravidelně jsem odvracela hlavu bokem a byla ráda, když jsem odešla po svých a nemusela u odběru ležet, což se také párkrát stalo. Naučila jsem se chodit do laboratoře, kde byli úžasné sestřičky a odběr krve jsem vždy zvládla s noblesou a grácií. Proto i nyní, když jsem dostala žádanku na odběr krve jsem zamířila do své oblíbené laboratoře.
Z důvodu rekonstrukce ZAVŘENO do odvolání. No, to snad ne…pomyslela jsem si, co budu dělat? Těžko se vymluvím, že na krev nepůjdu, když mám výsledky přinést doktorce osobně. Nezbývalo tedy nic jiného než zajet na polikliniku, kam nerada chodím, protože člověk má pocit, že se vrátil v čase minimálně o 30 let zpátky. Ani dnes tomu nebylo jinak. Sotva jsem překročila hlavní vchod polikliniky a ucítila vůni desinfekce, první na co padl můj zrak, byla popraskaná béžová koženková lavice, vedle které se nacházely bílé gumové galoše velikosti nohy jakou má obr. Radši jsem odvrátila zrak a zamířila do prvního patra, kde se měla nacházet laboratoř pro odběry krve. Pogumované schody a drátěné zábradlí, vysoké bílé zdi, které do půlky byly namalovány omývatelnou okrovou barvou skutečně doplňovali atmosféru jak z nějakého hororu.
Vyběhla jsem schody do prvního patra a zamířila dlouho chodbou, kde byla cedule odběr krve. Přišla jsem do prostorné chodby kde bylo asi deset umakartových židlí, které měla kdysi moje babička v kuchyni. V duchu jsem se musela pousmát a říkala, jsem si, že tady snad budou mít ještě skleněné stříkačky. Bylo mi ctí, kdysi dostat injekci právě skleněnou stříkačkou s tupou jehlou a od té doby zřejmě i pramení můj strach z injekcí. Lehce jsem klepla na dveře a nervózně přešlapovala. Ještě pořád jsem měla možnost útěku. Otevřeli se dveře a byl konec. Spadla klec a já věděla, že jediný krok, který musím udělat, je vpřed a překročit práh náběrové místnosti. Ani náběrová místnost se moc nelišila vybavením alá 80 léta, který můj strach ještě umocňoval. Sestra si ode mne vzala žádanku a zdravotní kartu a pokynula abych se posadila do křesla. Když se na mně podívala, bylo ji jasné, že je tady další odvážný. „ Nechcete si raději lehnout?“ Můj zrak se sklopil na koženkové bílé lehátko, kde na konci byl igelit a okamžitě se mi vybavilo stejné lehátko na kterém jsem lehávala u dětské doktory, když jsem musela chodit každý den na injekci penicilinu. Řekla jsem, že je to dobré a zvládnu to. Sestra nevypadala, že mi věří, ale rozhodnutí nechala na mně. „ Výška a váha“, zeptala se stručně. Po tom co jsem ji sdělila tyto údaje, je zapsala na žádanku a začala si chystat věci k odběru, když jsem viděla že vyndala asi 6 zkumavek, udělalo se mi mdlo. Otevírání a zavírání šuplíků, kdy chystá zkumavky dle barev, škrtidlo, desinfekce a pak to přišlo, tak velká jehla, která už za chvíli měla být zabodnuta v mé žíle, na kterou se nasazují zkumavky a skrz které proudí krev. Dostala jsem škrtidlo na paži a ruku jsem silně stiskla v pěst, cítila jsem, jak si nehty zarývám do kůže dlaně, aby bolest byla silnější než vpich jehly. Sestra začala osahávat moji paži a hledat nejlepší žílu. Když přestala, věděla jsem že teď to přijde. Na ruce jsem ucítila kapičky desinfekce a pak už jsem viděla jak hrot jehly se blíží k mé paži. Jehla se dotkla slabé kůže v místě předloktí a já ucítila ostré píchnutí jak jehla projela skrz kůži do žíly. Sestra už nasazovala zkumavku a první kapky mé rudé krve ji začali plnit. Fascinovaně jsem se dívala na jehlu, která byla zapíchnutá hrotem v paži a zbytek jehly byl napojen na dialab, který držel zkumavku, kam mi proudila krev. Cítila jsem jak se mi zrychluje tep a tělem mi probíhají záchvěvy neurčitého původu. Sestra naplnila všech 6 zkumavek a na jehlu přiložila tampon, pod kterým jehlu vytáhla. Místo vpichu mně přelepila izolepou a měla jsem ještě chvíli si místo mačkat, aby se mi neudělala modřina. Opustila jsem ordinaci a sedla si v čekárně. V hlavě se mi znovu přehrával zážitek z odběru, který jsem dnes prožila úplně jinak než předchozí.
