Nabídka, která se neodmítá I.

“Ospravedlňujem sa, ospravedl-,” Jan vpadl do své pracovny s rukama v omluvném gestu a zarazil se uprostřed slova a v polovině kroku. 
Hleděl na Markovu ruku jemně položenou na Sofiiných bedrech, oba otočené k oknu do zahrady a zabrané do hovoru. Sofie sebou škubla úlekem, Marek pootočil hlavu, aby pohlédl svému příteli do očí.
Krátký průvan v místnosti roztančil Sofiiny vlasy, ona je s pobavením stáhla do hrsti a pak nechala volně rozpustit na ramenou jak horkou čokoládu. Líbil se mu její spontánní projev i úsměv a znovu musel přiznat, že Marek má velmi dobrý vkus.
Pohledem se zeptal, zda má vycouvat, ale dostalo se mu od Marka ujištění, že není potřeba. Zavřel tedy za sebou dveře a vykročil k dvojici na druhé straně místnosti. 

Jan se s ní přivítal jemným stisknutím ruky a ona zalitovala, že při komunikaci v její přítomnosti přechází plynule do češtiny. Sledovala, jak si s Markem vyměnili krátký pevný stisk a pohled, kterému nerozuměla. 
Když je Jan vybídl k posazení do smetanové rohové sedačky, vybrala si místo v jejím rohu, rukou uhladila krátké letní šaty, které se rozprostřely do půlky stehen a Janovi se před očima roztančily jak sukénka z vlčích máků. Marek usedl po její levici. 
Jan si vybral pohodlné křeslo tak, aby dobře viděl na oba, a zeptal se, co jim může nabídnout. Než jim Janova asistentka donesl dvě kávy a vodu s mátou, vyměnili si pár zdvořilostních frází. Teprve ve chvíli, kdy bylo jisté, že je již nebude nikdo rušit, začal Jan rozplétat klubko nevyřčených otázek.

“Marek mě požádal o schůzku ve třech. Tuším, jaký je důvod, ale rád bych jej slyšel od vás obou.”
Všiml si, jak se Sofie podívala na Marka a ten se ujal slova: “Přišel jsem s návrhem, aby se Sofie nechala přeregistrovat a začala docházet na … preventivní prohlídky k Tobě.”

Janovi neušla krátká pomlka v Markově řeči a vrátil se k ní: “Jestli tomu rozumím správně, nemluvili jste spolu výhradně jen o každoročních preventivních gynekologických prohlídkách.”
“Máš pravdu, Jene,” potvrdil mu Marek. Byl bych rád, kdyby byla Sofie pod častějším lékařským dohledem než je jedna návštěva za rok.”
“Děkuji za upřesnění, Marku. Co znamená častější, jaká je vaše konkrétní představa o naší možné spolupráci?” navázal na vyřčená slova a sledoval výraz v Sofiině tváři. Ta si, s hlavou skloněnou, pohrávala s přívěskem na náramku z bílého zlata na své levé ruce. Když ucítila Janův upřený pohled, zvedla k němu oči a podívala se do těch jeho.

Marek sledoval jejich neverbální výměnu a váhal, zda tuhle chvíli narušit slovy. Přesto nakonec promluvil: “Se Sofií jsme mluvili o návštěvách u Tebe v horizontu každého měsíce, dvou měsíců. Podle situace.” 
Jan se vrátil pohledem k Markovi. Byť bylo znát, že by rád ještě chvíli četl v tváři téhle zajímavé ženy. “Tomu rozumím, frekvenci bychom tedy měli nastíněnou. A dál?” vznesl další otázku a raději dodal: “Nemyslím si, Marku, že zrovna Ty bys potřeboval krýt záda.”
Muži přelétl po tváři lehký, sotva zachytitelný, úsměv. Vážil si ocenění svého přítele, a i proto se rozhodl být zcela upřímný. “Díky za kompliment,” odlehčil sdělení, “nicméně faktem zůstává, že jsme se Sofií tuto možnost dlouho diskutovali a došli ke shodě.”

“Chcete mi, Sofie, k tomu říct něco Vy?” vrátil se Jan pohledem k ženě, která pro něj byla čím dál větší hádankou. Původně zamýšlel, že se na schůzku převlékne, necítil se v pracovním oděvu při jednání s přáteli úplně dobře, ale nyní získával pocit, že mluvit se Sofií ve své pracovně, v bílé košili a lékařských bílých kalhotách nakonec nemusí být až tak špatná volba.
Místností se jak zvuk motýlích křídel nesl její hluboký nádech než začala mluvit: “Myslím, že v naší situaci,” vrátila se krátce pohledem ke svému doprovodu a zase zpět, “není opatrnosti nikdy nazbyt.”
“Nevěříte, Markovi?” chytil se slovíčka a čekal na odpověď. Hlavou mu běželo hned několik možných důvodů, proč se Sofie ráda stala jeho pacientkou. Některé byly natolik odvážné, že sám nad sebou musel zakroutit hlavou. Sofie působila nezvykle zakřiknutě, až submisivně. Takovou ji neznal. Z těch několika krátkých setkání z ní nabyl dojmu sebevědomé mladé ženy a dnes se mu odhalovala v naprosto atypické podobě. Začínal být čím dál zvědavější, kam se dnešní setkání dostane a trochu neférově k této ženě si ho užíval.

“Věřím,” pousmála se, “jinak bychom tady zřejmě nebyli ani my, ani Vy, Jene.” Musela se podívat na Marka. Stačilo natáhnout ruku a mohla se ho kdykoliv dotknout. Zastihla ho, jak ji upřeně sleduje, v mírném předklonu, natočený spíše k ní, s rukama složenýma na nohou v tmavých džínách. Už jen pohled na jeho částečně odhalené paže v košili s krátkým rukávem, především však na jeho dlaně, v ní rozproudilo mravenčení v podbřišku. Kolikrát ji těmi prsty dráždil, kolikrát ji poutal, hrál si s ní…
“To velmi rád slyším,” vytrhl ji ze snění Jan. “O důvěře a její důležitosti zřejmě debaty vést nemusíme. Jsme si ji všichni vědomi. A co Vás tedy vede k téhle nabídce mého zapojení.”
Ačkoli se Sofie reakci bránila, po tváři se jí rozlil ruměnec. “Budu klidnější, když budu vědět, že jsem v pořádku.”
“To není vše, Sofie. Mám pravdu?”
Sofie utekla pohledem k Markovu a hledala v něm záchrannou síť. Ten jí hleděl upřeně do očí a jí bylo jasné, že tentokrát ji převzetím slova nezachrání. Svou ruku ji položil v němém gestu podpory na stehno a sotva znatelně ji pohladil.

Sofiin přerývavý dech dával tušit vnitřnímu souboji, který sama se sebou svádí.
“Zkusím Vám trochu pomoci,” nabídl se Jan. “Souvisí to výhradně s mou prací, nebo za tím stojí i náš společný zájem, který do běžných prohlídek nezapadá?”
“To druhé,” přiznala, “respektive i to druhé.”
Jan v poslední chvíli pozdržel otevření svých úst v němém úžasu. Něco, v co by ani nedoufal, že se může někdy stát, se nyní odehrávalo právě v jeho pracovně.
Podíval se na Marka, ten však veškerou pozornost věnoval Sofii. Potřeboval by si s ním promluvit jako muž s mužem, přítel s přítelem, člen klubu s členem. Sám ale věděl, že by to nebylo nyní vůči Sofii fér.
“Vážím si toho, že jste mi to řekla, Sofie. Pokud mám ale o této nabídce alespoň uvažovat, budete muset být upřímná,” odmlčel se, “velmi otevřená v komunikaci a mluvit o Vašich přáních. Nejen dnes. Jak bych Vám mohl být nápomocný?”

Podívala se mu do očí, chvíli si ho prohlížela, na tváři cítila Markův pohled. “Mluvili jsme s Markem o možnostech, které Vaše vzdělání a zkušenosti nabízejí,” začala, “mám, někdy, občas,” kouskovala své sdělení, “neobvyklé představy.”
“Čeho se týkají, Sofie?” zeptal se jí Jan.
Zhluboka se nadechla: “Dvou mužů.”
“Dvou mužů a Vás, Sofie?”
“Ano.”
“Myslím, že nebude žádný problém najít muže, který by se k vám dvěma chtěl přidat.”
“Nechci,” zarazila se, “nechci žádného rádoby… dominanta.”

Musel se pousmát. Ano, přesně věděl, o čem Sofie mluví a ačkoliv by to do ní neřekl, zřejmě má za sebou zkušenosti s ne zrovna vhodnými kandidáty na partnera v D/s hrátkách.
“V našem klubu je mnoho mužů, kteří si nepotřebují na nic hrát, mají dominanci v krvi. Jednoho jste si ostatně sama vybrala, Sofie.” Letmo zavadil pohledem o Marka a překvapilo ho, s jakým výrazem pozoruje svou partnerku. Začínal mít pocit, že mu něco uniká.
”Mohu Vám dát pár jmen, tipů na muže, za které dám ruku do ohně,” říkal to s vnitřním sebezapřením. Velmi rád by Sofii poznal i jiným způsobem než nad šálkem kávy a společné účasti na vernisáži v galerii, kam ji Marek pozval. Ale chtěl si být jistý, že Sofie ví, co od života chce, nebo to alespoň tuší. A potřeboval vědět, že je to právě on, koho chce do svých plánů vtáhnout.
“Chtěla bych lékaře,” přidala další vyslovené sdělení, které postupně vykreslovalo podstatu dnešní návštěvy, a Jan po jeho vyslechnutí přivřel oči.
“Pokud jsem pochopil tyto střípky, které mi dáváte, chcete přizvat k vašim schůzkám dominantně orientovaného muže s lékařským vzděláním, který se nebrání netradičnímu pojetí gynekologických prohlídek,” zkusil nadhodit to, co mu už notnou chvíli běželo hlavou.