Esej: Sexuální revoluce v ordinaci (autor B. Rodovsky)

Tak tu revoluci, o které hovořím, počala moje partnerka. Možná by se to mohlo jmenovat "Sexuální revoluce v ordinacích", při čemž v množném čísle je i slovo "revoluce". Nebudu to ale komplikovat tak budu hovořit v jednotných číslech.

Připomenu, že moje partnerka je ředitelkou naší minikliniky. Není zdravotník a zahrnuje se do kategorie "ostatní vysokoškoláci". Nutno podotknout, že my, lékaře, neuznáváme jiné profese hodné vysokoškolského titulu. Jsme prostě takoví, nafoukaní, arogantní, sebestřední... Jsme, ne že nejsme...

Nějakým způsobem se však přítelce podařilo v mých kolezích lékařích vzbudit respekt, který jim pak zas chybí vzhledem ke zbytku světa. A tak je radost poslouchat, jak udílí ekonomické rady bývalému primáři a ten je přikyvuje: "ano, jistě, spolehni se, ano máš pravdu..."

Zřejmě jí to však nestačilo, a tak se rozhodla, že si získá srdce i středního personálu, neboli sester. 

Jak na to: 

Nedávno u nás nastoupila nová sestřička. Velmi a velmi šikovná, nenápadná skromná. Ideální. Moje přítelkyně se jí rozhodla v začátku pomáhat v ordinaci. Toleroval jsem to. I když její místo bylo za psacím stolem nad hromadou papírů. 

Někdy jsem byla až na hranici dojetí, když jsme viděl, jak se chová k pacientům, jak je dokáže pohladit, obejmout, když je něco trápí. Věřte mi, tohle není banalita.

Naše čerstvě nastoupivší sestřička se zprvu chovala... i oblékala nenápadně. Moje přítelkyně, jak je zvyklá, se ukazovat svoji kůži nebojí. Jakožto bývalá modelína, která se nebála předvádět i prádlo s tím nemá moc problém. Takže minisukně a tílko - její pracovní oblečení, když to počasí dovolí. Předchozí zaměstnání vykonávala mezi lidmi, kvůli kterým nestálo za to, aby se oblékala odvážně. Teď si to vynahrazuje.

Netrvalo však dlouho a nastal další úkaz. Přišel jsem do práce a nová sestřička... tam seděla za stolem také v tílku. Možná si to namlouvám, ale měl jsem dojem, že mne koutkem oka sleduje, jak budu reagovat. Vyvinul jsem všechno úsilí, abych nereagoval nijak. 

No, a pak to už šlo samospádem: zkracování sukní, podpatky... Nové sestřičce to přidalo sebevědomí a celá rozkvetla.

Jak vypadá situace nyní na konci léta? Pacienti si mohou užít spoustu odhalené kůže, když vejdou do ordinace. Já zas, v době mezi pacienty, pohledu na "ta naše děvčata", jak si navzájem měří tlak, odebírají krev - sakra co ty holky vlastně spolu mají ?!

Inu... nemáme se zas tak špatně...

 

P.S. Před několika dny nastoupila další nová sestřička. První den přišla v uniformě. Od druhého dne nosí tílko...