Alžběta a její cesta do klinického světa
Tohle je příběh o obyčejné holce, co nikdy nechtěla vyčnívat a vlastně ani zažívat něco neobvyklého. Albětě je 35 let, je rozvedená a nechce další vztah, protože má moc špatných zkušeností. Vychovává dvanáctiletého syna, doufá, že už se nikdy nezamiluje a že každý další den bude jako ten dnešní. Všední. Miluje všední život, protože to je bezpečí.¨
A jak si ta Alžběta žila ten svůj bezpečný všední den, stalo se něco, co ji připravilo sice malou, ale nevyhnutelnou dávku diskomfortu. Došlo jí totiž, že si musí obnovit očkování proti tetanu. Měsíce to odkládala pod různými záminkami. Na jaře si již předsevzala, že to musí zvládnout před letní dovolenou. A Tak jednou takhle na začátku jara vzala telefon a zavolala do ordinace praktické lékařky, kde byla registrována. Sestra jí jednou větou sdělila, že se nemusí objednávat a že na "takovou maličkost" se objednávat nemusí a může přijít kdykoliv. A tak si Alžběta dala ještě 14 dní čas a ten čas jednou vypršel. Ty 2 týdny pociťovala stupňující se nevolnost kolem žaludku a když přišel den D (nebo vlastně den I), třásla se již od rána. Marně si opakoval, že to nic není a že to vlastně ani neucítí. Nejvíce jí strašila představa, jak se bude muset dobrovolně před injekcí uvolnit. Hlavou jí létali nejrůznější scénáře, jak vykřikne, jak uhne, jak bude bledá a zpocená, až pochopila, že se nebojí injekce jako takové, ale vlastně svojí reakce. Ale nepomohlo to.
¨Přišel čas I a Alžběta ležela ráno nahá na posteli na břiše a zkoušela uvolnit hýžďový sval. Jak bude asi injekci dostávat? Nechá ji sestřička lehnout, bude ohnutá o stůl, nebo bude stát opřená o stěnu. Při těch myšlenkách na ní šly podivné mrákoty a nějaký zvláštní pocit, který ještě nedokázala identifikovat. Když se pak zvedla a zalovila v zásuvce se spodním prádlem, stalos e něco zvláštního. Držela v ruce tanga a uvažovala o tom si je obléci. Nemusela by stahovat kalhotky. Při těch úvahách o stahováních kalhotek a "injekčních" tangách cítila zvláštní zimu v oblasti žaludku a vlnění v podbřišku.
"Měla bych jít teď ráno, jinak tam bude plná čekárna". Hodně váhala nad volbou kalhoty versus šaty. Na jednu stranu jí vyhrnování šatů přišlo trochu ponižující, na druhou stranu představa injekce do zpocené hýždě v kalhotách (venku se dělalo skutečně horko) byla hodně odpudivá. Oblékla si vzdušné šaty na ramínka a vyrazila na cestu.
Její praktická lékařka byla vyhlášená v celém městě. V čekárně si přisedla ke čtyřem mužům od 40 do 70 let věku. Dlouhé minuty se nic nedělo, nikdo nemluvil, nikdo si nečetl a nikdo ani nehleděl do mobilu. Alžběta byla chytrá holka a tak si dobře uvědomovala, že jako jediná žena je jejich středem pozornosti. Najednou si v šatech na ramínka cítila moc odhalená.
Otevřeli se dveře a nemastná neslaná sestřička si vybírala kartičky pojišťovny.
"Jen tetanovka, zašeptala Alžběta." Sestřička přikývla: "za moment". V té čekárně to však nešlo říci tak, aby to ostatní neslyšeli.
"Tak, teď všichni ví, že dostanu injekci." myslela si. Představovala si, jak si ostatní představují, jak asi dostane injekci. Ten nejstarší děda ji určitě viděl na lehátku s vyhrnutými šaty. Ten nejmladší, asi tak čtyřicátník, si si jitě představoval, jak s vyhrnutou sukní šatů stojí opřená o skříň, má propnuté nohy....
"Pojďtě dál.."
"A-Ano."
Zatímco sestra naťukala její jméno do počítače, mihla se tam paní doktorka. "Pavlínko, já zavolám teď té paní Volfové a vy zatím ten tetanus..." zmizela ve své místnosti. Alžběta zůstala se sestřičkou sama a hypnotizovaně hleděla, jak se sestra zvedla ze židle a jde ke skříni. "Jde pro injekci" bylo jí jasné. Čas jako by se zastavoval. Ve skříni byla zabudovaná lednice. "Bude to do ramene" prohodila sestra a v Alžbětě to okamžitě vyvolalo směs pocitů. Na jednu stranu se jí ulevilo, že nebude muset řešit vyhrnování šatů, na druhou stranu ucítila plně nahost svých ramen. Další už se odehrálo rychle. Sestřička k ní přistoupila, ucítila chladivou desinfekci na levém rameni, pak to štíplo, lehce zatlačilo někde uvnitř ramenního svalu a pak už mela na rameni náplast a odcházela přes čekárnu. V čekárně zatím přibyli dva pacienti a nikdo jí pozornost nevěnoval.
To že jede do práce s náplastí na rameni si uvědomila až v tramvaji. Měla z toho zvláštní pocit, všichni vidí, že byla právě očkovaná. Byla to směsice zvláštního studu a dalších pocitů, se kterými si nevěděla rady. I ten zvláštní pocit studu byl tak zvláštně zvláštní.
Pak to na chvilku pustila z hlavy a tak do práce dorazila opět s náplastí na nahém rameni. Samozřejmě prvního, koho potkala, byl její šéf. Potkala jej navíc tak, že nemohl tu náplast neviděl ale spěchal, jen pozdravil a nic neříkal. Do svojí kanceláře zapadla už červené. Náplast rychle sundala a podíval ae v zrcadle na svoje rameno. Po vpichu tam zůstala sotva viditelná tečka. Nad ní se rýsovala asi centimetr a půl veliká kulatá jizva po očkování v dětství.
Protože neměla v práci nic jiného na sebe a navíc bylo v horku, celý pracovní den strávila v šatech na ramínka s pocitem nahých odhalených ramen. Divné, šaty na ramínka nosila od mládí a tenhle pocit nezná...
Druhý den ráno vstala a do práce se vypravila v jiných šatech. Protože bylo opět horko, chvíli váhala. Oblékla si šaty s krátkými rukávy a pak je zase svlékla, aby si oblékla jiné šaty na ramínka. "Nic naplat, s nahými rameny jsem mnohem přitažlivější" povídala si se zrcadlem. Lehce vzrušená se odebrala do práce. "Oni už určitě zapomněli na mé včerejší očkování" myslela si a užívala si vzdušnosti šatů. Zapomněli. Ale ona ne. Stoupla si k zrcadlu a prohlížela si svoje levé rameno. Tečka po vpichu injekce již nebyla vidět, ale zato se na rameni rýsovala nápadná kulatá jizva po očkování v dětství. A zezadu na levém rameni další dvě. A další malá na pravém. Alžběta bojovala se směsicí pocitů. Dokonce občas zamýšlela jít se domů převléci. "To je nespravedlivé, jen že jsem žena a mám nahá ramena, jak je už v této roční době obvyklé, všichni mohou vidět, kam jsem byla očkovaná". Myslela si. Tato představa byla však tak zvláštní až na jednu stranu - vzrušující? Každopádně to byla nová zkušenost a jelikož se v následujících dnech ochladilo, zapadla v pozapomnění.
Pozorovala Kamila jak do ní vniká jakoby z povzdáli. Nebylo to milování. Ležela na posteli s roztaženýma nohama a Kamil byl v ní. Nebyla vzrušená. Kamil byl kamarád s výhodami, příjemný a vzdělaný muž, ženatý s manželkou, kterou přestal zajímat sex. Aby nezaniklo jinak fungující manželství s dětmi, vypomáhali si takto k vzájemné spokojenosti. Tahle spolupráce trvala už několik let. Jenže poslední rok se u Alžběty nějak začalo vytrácet vzrušení. Bylo jí to příjemné, to ano, ale orgasmu dosáhla naposledy někdy na podzim,
"Musím si opakovat, že jsem spokojená. S bývalým to nešlo, lepší než se trápit je takto lež jako u gynekologa a Kamil..." když si pomyslela na gynekologii, přišlo zvláštní vzrušení. Tak nějak jiné jako při sexu, magnetické, prostě jiné a neodolatelné. Zaměřila s na to zase. Najednou to neovládla a odněkud z dálky přišel orgasmus. T tak zvláštní. Zvláštně kořeněný, sladký a pálivý zároveň, intenzivní a ... nedalo se to popsat. Kamil si to všiml a na příští týden mu to silně zvedlo sebevědomí.
Byl počátek léta a Alžběta se v sobě nevyznala. Kamila pod nějakými záminkami už dvakrát odmítla. Místo toho začala vyhledávat na internetu. "Gynekologické vyšetření orgasmus" zadala do vyhledávače. Ten na ní vychrlil nepřeberně článků o sexuologii. Projížděla je, ale nebylo to to, co hledala. Až najednou příspěvek v diskuzi:
"Anna píše: jasně, že poznala... já mám orgasmus jen na gynekologickém křesle. Chodím k jednomu doktorovi, není to gynekolog, ale rozumí tomu. Je to strašně intenzivní. Někdy se bojím, že mi z toho hrábne, jak to silný."
Napsáno před rokem. Autorka uvedla email a Alžběta na něj napsala.
Odpověď přišla druhý den:
"Milá Alžběto. Napsala jsem to skoro celé v tom příspěvku. Tak to je. Jednou za čas to potřebuji. Má mě jako pacientku už moc dlouho. Něco mu přispívám, ale pro peníze to nedělá. Jo, je to doktor, ale ne gynekolog. Ordinaci má opravdovou. Neomdléváš při odběru krve? Pošlu Ti na něj email. Dostala jsi někdy výprask rákoskou"
Alžběta týden váhala, pak mu napsala. Chystala email odeslat a přemýšlela stále dokola nad jednou větou: Neomdléváš při odběru krve? Co tím chtěla říci?
Doktor odepsal ještě ten večer. Jmenoval se Kamil, byl endokrinolog a měl svoji vlastní soukromou ordinaci. To se nedozvěděla hned, ale po delší době, kdy si jí po emailech trochu prolustroval.
Den setkání se blížil. Alžběta se nacházela stále ve změněném stavu. Do práce chodila v ramínkových šatech a opakovaně si prohlížela svoje stopy po očkování v zrcadle a přiznala si, že je občas zvláštně vzrušená.
Ten den, který můžeme nazývat např. dnem "O" Alžběta vstala z postele vlhká. Byla sobota. Osprchovala se, oholila, oblékla si černá tanga a podprsenku, červenočerné tílko a nejkratší černou minisukni co měla. "Ty jsi ta od Aničky"" Kamil jí přivítal pevným a hřejivým dotekem ruky. Byl to vyšší pětačtyřicátník. Podala mu dvoutisícovku. Vzal si ji. "To jsi nemusela, ale když chceš, budu vědět co s ní."
I když se ve věcech zdravotnictví neorientovala, poznala, že v ordinaci, kde se nyní nacházela, je něco jinak. Na jedno lehátko byly přimontovány opěrky na nohy, takže sloužila jako gynekologické křeslo. Když uviděla skříňku s ampulkami a injekčními stříkačkami, zakryla si instinktivně nahá ramena.
"Vyšetřím Tě a pak na to půjdeme" pravil Kamil klidným hlasem. Pochopila, že si má odložit do spodního prádla. teď by se zakryla rukama nejraději celá. Doktor k ní přistoupil a poslechl jí fonendoskopem srdce a plíce. Posadila se na židli a pozorovala, jak jí měří tlak. Nechat si změřit tlak jen takto ve spodním prádle byla pro ní nová zkušenost. Nutno dodat, že ne nepříjemná. Dobře vnímala chladný materiál židle na hýždích odhalených v tangách. "Vezmu Ti krev na sedimentaci". Alžběta zbledla a zalapala po dechu. Jako hypnotizovaná se dívala na to, co se před ní odehrává. Cítila škrtidlo na levé paži, cítila, jak jí lékař desinfikuje loketní jamku a cítila, jak vlhne. Nedívala se přímo, ale přesto věděla, že se jehla přibližuje ke kůži. Pravou ruku si instinktivně položila do klína a lékař zpozorněl. Na sekundu se zastavil a pak pokračoval. V tom ucítila krátkou ostrou bolesti, jak jehla projela kůží a vnikla do žíly. Lékař povolil škrtidlo a to byla poslední kapka pro Alžbětiny nervy. Když si uvědomila, jak se zcela poddává odběru krve, dostala orgasmus a silně vydechla. Pomalu se vzpamatovávala jako z kómatu. Kamil ji s klidným úsměvem pozoroval: "Tedy, ty jsi ale talent." Klidně a laskavě jí pohladil po nahém stehně.
"To není dnes poslední jehla:"
"Cože?"
Kamil vstal a ona jej jako v transu následovala. Vzal jí za ruku a odvedl k druhému lehátku pokrytém bílým igelitem. Vedle něj byla emitní miska s injekční stříkačkou naplněnou tekutinou s nasazenou jehlou. Vedle tampón a desinfekce. "Kompletní připravená injekce." Zaznělo Bětce v hlavě.
"Lehnout?"
"Lehnout!"
"Musím?!
"Musíš!"
Alžběta se položila na lehátko a vzepřela se na loktech. Na odhaleném těle pociťovala chlad igelitu. Opět jako v transu viděla, jak doktor bere do ruky emitku, pak stříkačku. Teprve teď si uvědomila, že se jedná o stříkačku 10 ml. "Musím Ti píchnout injekci magnesia, abys pak nedostala křeče. "Pak? Copak tohle není vrchol?" Kamil jí potřel horní zevní část hýžďového svalu desinfekcí. Cítila, už to místo, kam bude vbodnuta jehla. "Čím více se uvolníš, tím méně to bude bolet." Kamil nespěchal. Nechal j vychutnávat ten pocit před injekcí. Pořád se nic nedělo a Bětce se to svíralo v podbřišku. V tom ucítila štípnutí. Pak takoví zvláštní pocit, jak injekční jehla projíždí podkožím, protíná fascii svalu a zabořuje se hluboko do svalu. Teď tekutina začíná proudit do svalu a Alžběta cítí v hýždi narůstající tlak. To už nevydržela a dostala další silný orgasmus. Téměř omdlená vnímala, jak lékař vytahuje jehlu a přidržuje na kůži tampon.
"Hned první injekce jak pro koně." Zašeptala Alžběta a cítila, jak nastupuje další orgasmus.
"Pšššš!" konejšil jí doktor. "Pššš, děvče, máš to za sebou."
Nechal jí odpočívat aby nabrala síly. Věděla, že se blíží čas gynekologického křesla. Sundala si mokré kalhotky a podprsenku a vydala se ke křeslu. Automaticky věděla, že bude potřeba, aby byla nahá. Další vzrušení jí čekalo, když se na křesle usadila a dala nohy do opěrek. Ukázala tak svoje přirození v celé svojí kráse Kamilovy. Už to jí opět přivádělo na vrchol extáze. Vnímala, jak jí Kamil přivazuje nohy k opěrkám. Přivázal jí i ruce k opěrkám na ruce. Byla jak u vytržení.
"Zavedu ti kanylu do žíly."
"Proboha."
"Musíš."
"Musím."
Neboj, dostaneš do žíly kalciovku, to ti neublíží, naopak, je to velmi zdravé. Ale nejdříve tě gynekologicky vyšetřením. Fascinovaně hleděla, jak lékař bere kovová zrcadla. Její gynekoložka používala vždy umělohmotná. Navíc bylo to poprvé, co jí gynekologicky vyšetřoval muž.
Ucítila chlad kovu v pochvě. Čekala, že to trochu zbrzdí její vzrušení, ale spíše jej to překlopilo do jiné roviny. Začala rychle dýchat. "Budeš potřebovat kyslík, abys neztratila vědomí." pověděl lékař na nasadil jí kyslíkovou masku. Byla přivázaná, s kanylou v žíle a kyslíkovou maskou na obličeji. Připnul elektrody EKG monitoru na její hrudník a na prst jí dal čidlo sycení kyslíkem.
"Můžeme začít" řekl doktor a nasadil do kanyly připravenou injekci. Stačil píst a obsah injekce začal Bětce proudit do žíly.
"Ted se ti bude chtít čůrat" Skutečně, cítila teplo a v podbřišku a jakoby nucení na močení. Ale bylo to ve skutečnosti něco jiného. Šlo o sexuální vzrušení takového druhu, který ještě nepoznala. Na sekundu si uvědomila, že má v pochvě stále gynekologická zrcadla a již viděla, jak lékař bere do ruky jemný vibrátor a přikládá jej na klitoris. "Tak jdeme na to." řekl Kamil a zapnul vibrátor.
Zaplavila jí vlna nekončících extrémně silných orgasmů, jeden za druhým, hluboké, intenzivní, spalující. Vlna, která neměla nikdy přestat, odzbrojující, rozkládající jí na kousky, rozpouštějící její vědomí. Dýchala, křičela, vzpínala se.
"Už dost, více bys nevydržela, musím ti dát uklidňující injekci." Nasadil další stříkačku do kanyly a Alžběta cítila, jak nad ní nadvládu přebírá injekce. Ztratila poslední zbytky kontroly nad tělem a usnula.
Probudila se nahá na lehátku. Lékař seděl za stolem a hleděl do počítače. Když viděl, že je vzhůru, usmál se na ni. "Jako začátek dobrý."
"Začátek?"
"Začátek...?"
S námahou vstala, oblékla se a odcházela. Měla pocit, že uběhla maratón. Na druhou stranu: po těle jí bylo krásně. Krásně tak jako nikdy.
